Naštěstí pro mě ke konci pobytu přijeli Adam a Marek autem a mohli jsme ve Francii strávit ještě jeden týden. Původně jsme chtěli túrovat v našich milovaných Cevenách, ale nakonec jsme se rozhodli pro Dordogne (jeden z départementů Akvitánie), kam jsem se moc chtěla podívat kvůli známým pravěkým jeskyním. Cesta z Lyonu zabrala asi 6-7 hodin. Předem jsme si pronajali pěkný dům v périgordském (oblasti se říká také Périgord) stylu poblíž malebného městečka Sarlat-la-Canéda, které jsme navštívili hned večer po příjezdu.

Sarlat

Paleolitické Eldorádo

První den nás čekal celkem nabitý program. Hned na ráno jsme měli rezervovanou návštěvu jeskyně Font-de-Gaume v Les Eyzies-de-Tayac. Paleolitické malby jsme shlédli za nadšených výkřiků Angličanek (Oh, that´s amazing! I see it!) v naší skupině a zoufalých pohledů naší průvodkyně. Pak jsme naklusali do centra Les Eyzies, kde se nachází Národní muzeum pravěku (Musée national de préhistoire). Zde jsem byla trochu zklamaná, neboť nebozí návštěvníci se potáceli mezi vitrínami narvanými štípanou industrií bez chronologického vodítka a z přehršle šutrů je asi přecházel zrak. Čekala jsem, že zde budou paleolitické kultury prezentovat poněkud barvitěji. Nicméně to nic nemění na tom, že Les Eyzies-de-Tayac a údolí řeky Vézère je kolébkou prehistorie a najdete zde takové lokality jako Cro-Magnon, Moustier, Ferrassie, Micoque, Abri Pataud, Cap-Blanc, aj. My jsme se vydali ještě do další jeskyně Combarelles, ve které lze vidět rytiny pravěkých lidí (bohužel v naší 5tičlenné skupině jsme opět chytli ty nejhorší z užvaněných Angličanek).
Odpoledne jsme navštívili ruiny hradu Commarque opuštěného v 17. století. Naproti se nachází lépe zachovaný hrádek Laussel, poblíž kterého se našla známá soška Venuše s rohem. Nakonec jsme ještě shlédli zajímavý architektonický soubor Cabanes de Breuil - obydlí postavená a zaklenutá jen z nasucho kladených kamenů.

Les Eyzies de Tayac

Commarque

Cabanes de Breuil

Francouzská zahrada v Eyrignacu

Pondělí jsme si naplánovali odpočinkovější, projeli jsme okolí a zavítali do Eyrignacu do nejkrásnější nebo nejnavštěvovanější, už nevím které přízvisko to bylo, každopádně do jedné z nej zahrad Périgordu. V Souillacu (už département Lot regionu Midi-Pyrénées) jsme si prohlédli centrum s románským kostelem Sainte-Marie, zbylou půlkou strážní věže bývalého kostela Saint-Martin a zbytek odpoledne strávili v místním aquaparku.

Souillac

Plavba po Dordogne mezi hrady

Úterý jsme zahájili sportovně, poblíž La Roque-Gageac jsme si půjčili kajak k projížďce po klidné řece Dordogne. Během dvou hodin plavby může člověk vidět pět hradů - např. Castelnaud a Beynac. Končili jsme u Les Milandes, sídla, na kterém žila slavná tanečnice Josephine Baker. Odpoledne jsme zmíněné hrady, které během středověku náležely i k anglickému panství, navštívili. Hrad Castelnaud se pyšní velkou sbírkou středověkých zbraní, včetně obléhacích strojů. Sjíždění Dordogne je velmi populární, stejně tak jako projížďka na gabares - místních lodích, využívaných dříve k přepravě vína do Bordeaux a dnes jako turistická atrakce.

hrad Castelnaud

hrad Beynac

Od křesťanů k opičkám a pak rovnou do propasti
(Rocamadour)

Další den jsme se trochu více projeli směrem na východ do départementu Lot, kde se naším hlavním cílem stalo impozantně položené městečko Rocamadour s nevšední historií. Zakladatelem měl být Sv. Amadour ztotožňovaný s biblickým Zacheem, jehož tělo zůstalo i po staletích netknuté. Tento i jiné zázraky šířily věhlas Rocamadouru, který se stal poutním místem mariánského kultu, a mnozí evropští panovníci či budoucí světci sem spěchali vzdát holt zdejší Černé Matce Boží. Dodnes je vidět meč trčící ze skály, jež zde podle legendy zanechal Panně Marii na ochranu sám udatný rytíř Roland. Rocamadour se rozkládá na třech úrovních, které jsou spojeny křížovou cestou - nahoře hrádek, veprostřed "svaté město" se svatyněmi a nejníže samotné městečko.
Další zastávku jsme udělali v blízkém "Opičím lese", jde o jakousi rezervaci, kde volně v tlupách žijí opičky makakové (má jich zde být asi 140). Návštěvníci se mohou pohybovat po vyznačených chodnících a nabízet opičkám popcorn :-). Odpoledne jsme sestoupili na dno propasti Padirac, která trochu připomíná naší Macochu a Punkevní jeskyně, protože i zde se totiž jezdí na lodičkách, k vidění jsou rozlehlé síně a krasová výzdoba.

Padirac

Další várka jeskyní a troglodytů

Samozřejmě jsme nemohli opustit Dordogne, aniž bychom navštívili Lascaux, lépe řečeno její napodobeninu, protože do původní jeskyně se chodilo jenom pár let. V roce 1963 byla zavřena z důvodu ohrožení unikátních pravěkých maleb, 20 let poté se veřejnosti představila zdárná replika 2 hlavních galerií z Lascaux (La Salle des Taureaux a le Diverticule Axial). Lístky do Lascaux II se kupují v městečku Montignac, prohlídka trvá asi třičtvrtě hodiny. Snad ještě více se mi líbila vláčková prohlídka Rouffignacem, známým díky zobrazením mamutů. Už v okolí jeskyně jsou vidět linie pazourků, které se generace návštěvníků snaží odštípnout. Tato jeskyně je opravdu zvláštní a jako ve všech předchozích jeskyních jsem litovala, že jde pouze o turistickou prohlídku...
stránky o Lascaux
Další místo, kam jsme se podívali, bylo neméně zajímavé. La Roque St. Christophe je téměř kilometr dlouhý skalní útes a zřejmě v Evropě největší troglodytické sídlo. Převisy zde byly využívány už od pravěku, ale až během středověku zde vznikla skutečná pevnost a skalní město o pěti úrovních a několika kostelech, které kontrolovalo dopravu po řece Vezeře. Ve skále jsou dobře patrné pozůstatky po obydlích, k vidění jsou i různé stroje, které sloužily k vytahování věcí apod.
stránky o La Roque St. Christophe

Montignac

Rouffignac

La Roque St. Christophe

Abri Cro-Magnon

Falešná relikvie v Cadouinu

Cisterciácký klášter v Cadouinu založený v roce 1115 zakládal svou pověst na vlastnictví vzácné relikvie, látky, o které se věřilo, že jí měl Kristus obalenou hlavu v hrobě. Díky tomu byl Cadouin nejprestižnějším opatstvím Périgordu a směřovaly sem kroky mnoha poutníků. Avšak v 1. polovině 20. století expertíza ukázala, že nejde o křsťanskou záležitost, nýbrž dokonce se v ornamentech na vzácné látce z 11. století podařilo rozluštit arabské díkuvzdání Alláhovi. Návštěvník si dnes může prohlédnout románský kostel z 12. století a některé klášterní budovy ve stylu plaménkové gotiky konce 15. století, zejména krásný ambit.
Dále jsme zavítali do typických vesnic, mimojiné do Belvès a do Domme. Domme je ukázkou středověkého opevněného městečka s třemi branami ve výšinné poloze s krásným výhledem na řeku Dordogne. Zajímavostí je, že se zde zachovala grafita templářů vězněných zde po zrušení řádu. Byl poslední den, potřeba koupit něco domů, tak jsme neodolali nabídce místního obchodu s víny a zakoupili po řádné degustaci několik lahví. Předně jsme koupili Monbazillac, který mi jako místní perigordskou specialitu doporučoval už Francois v Lyonu. Správně se má toto víno pít při konzumaci v zdejším kraji proslavených husích jatýrek, to ovšem Adam s Markem rezolutně zamítli s tím, že trápení zvířat nebudeme podporovat :-( tak třeba příště. Dordogne je půvabná jako všechny kouty Francie, které jsem měla to štěstí poznat, a stojí i za další návštěvu.

Cadouin

Belvès

Domme